Pocitovej a divadelní den

Drahý Jeremy,
Po našem seznámení Vám píšu první dopis.
Dnešek začal velmi podivně. Zavonil mi budík, což se obyčejně nestává, a já opravdu vstala. Po příchodu do vyučovacího ústavu na mě přišel deprimující, ale zároveň nedeprimující pocit. Míváte taky někdy pocit, že nevíte jestli je vám dobře nebo špatně a jestli je to psychický nebo fyzický? Tak to bylo přesně ono. Divný, co?
Teď máme volnou hodinu místo AP...
Většinou Klidný mr. F. se rozčílil, že si o volné hodině povídáme, prásknul klávesnicí o stůl a za mohutné rány vyšlé z nárazu dveří o futro se odporoučel a to dost rychlým tempem z učebny... Dost šok... Poprvé jsem měla pocit "že by se ve mě krve nedořezal" :-D Docela fun zjištění, že to je v podstatě pravda.... Je dost divný cejtit, jak se vám zastaví všechna krev všude a pak se zas začne roztejkat.... FUJ
No a pomalu se dostávám ke konci.... Známky na tom ohavným papíru budou dobrý tak no stress... Večer jdu do divadkla tak Vám o něm v příštím dopise poreferuju...

Se vzpomínáním na první setkání
Vaše Johanka

seznámení s Jeremym

Možná jste si mysleli, že tu najdete příběh o tom jak jsem se s Jeremym seznámila já, ale o tom to není....
Ne tady seznámím s Jeremym Vás...
Takže hned zaprvé, nesnažte se ho hledat. Nenajdete ho! Žije v Británii na jednom z předměstí Londýna, ale cestu k němu zná jen myšlenka, ne nohy.

Je vysoký, ale ne moc. Má světle hnědé vlasy a jeho vousy, které nosí na bradě krátce zastřižené a s knírkem, mají stejnou barvu. Nejradši má knihu ve křesle za velkým pracovním stolem ve velké pracovně. Nesnáší rajčata (což já nechápu), a lilek (což chápu). Má rád ač je určitě muž bílé víno. Na stěnách jeho starého domu visí díla francouzských impresionistů, ale i pár moderních kousků...

Zahradu nemá. Jen předzahrádku...
Jeho pes je kříženec, nikdo neví čeho s čím, který je víc v přilehlé vesnici než s Jeremym...
Jeremy strašně rád vypráví... ale ještě raději čte.
jeho obývací pokoj je zeleno-hnědý.