Drahý Jeremy,
Po našem seznámení Vám píšu první dopis.
Dnešek začal velmi podivně. Zavonil mi budík, což se obyčejně nestává, a já opravdu vstala. Po příchodu do vyučovacího ústavu na mě přišel deprimující, ale zároveň nedeprimující pocit. Míváte taky někdy pocit, že nevíte jestli je vám dobře nebo špatně a jestli je to psychický nebo fyzický? Tak to bylo přesně ono. Divný, co?
Teď máme volnou hodinu místo AP...
Většinou Klidný mr. F. se rozčílil, že si o volné hodině povídáme, prásknul klávesnicí o stůl a za mohutné rány vyšlé z nárazu dveří o futro se odporoučel a to dost rychlým tempem z učebny... Dost šok... Poprvé jsem měla pocit "že by se ve mě krve nedořezal" :-D Docela fun zjištění, že to je v podstatě pravda.... Je dost divný cejtit, jak se vám zastaví všechna krev všude a pak se zas začne roztejkat.... FUJ
No a pomalu se dostávám ke konci.... Známky na tom ohavným papíru budou dobrý tak no stress... Večer jdu do divadkla tak Vám o něm v příštím dopise poreferuju...
Se vzpomínáním na první setkání
Vaše Johanka
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat